Kalendář akcí

21.04.2020

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje IV. sekce věd společenských a humanitních Přednáška: J. Royt: Václav IV. jako donátor a výtvarné umění jeho doby v evropském kontextu

28.04.2020

Mimořádná přednáška

Zajišťuje III. sekce věd biologicko-medicínských J. Hejnar: Genetické editování - nová protivirová strategie?

18. – 19.05.2020

Valné shromáždění Učené společnosti

18. 5. Karolinum, večer od 18:00 hod. vila Lanna19. 5. místnosti 205, 206 budovy AV ČR

Nadační fond

Ivanyi Pavol (čestný člen)

Pavol Ivanyi (* 26. 5. 1930 – † 19. 7. 2005) byl významným imunogenetikem, jednou z nejvýraznějších postav slavné „pražské imunologické školy“ šedesátých a sedmdesátých let 20. století.

Narodil se 26. května 1930 v Košicích. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy dokončil v roce 1956, vědeckou hodnost CSc. získal v roce 1963 a vědeckou hodnost DrSc. v roce 1973, obě hodnosti mu udělila Československá akademie věd.

Pavol Ivanyi se během svého postdoktorátního pobytu v laboratoři J. Daussetta v roce 1965 zásadním způsobem podílel na objevu systému lidských hlavních transplantačních antigenů (dále HLA). Na svém pražském pracovišti v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV později publikoval řadu prioritních prací navazujících na tento objev. Podílel se na objevu genů pro hybridní sterilitu a významu MHC (H2) pro tzv. neimunologické funkce. Vybudoval první HLA typizační laboratoř ve střední Evropě, která se stala základem nynějšího HLA centra v Institutu klinické a experimentální medicíny. Po odchodu do Holandska v roce 1977 publikoval v prestižních časopisech celou řadu prací o funkci HLA molekul, popsal celou řadu nových variant HLA antigenů. Po roce 1990 začal opět částečně pracovat v Praze, projekty, které koordinoval, podstatně přispěly k rozvoji transplantace kostní dřeně v naší zemi, jmenovitě k zorganizování Registru dárců kostní dřeně, později též placentárni krve, a vylepšení technologie HLA typizace v HLA centru Institutu klinické a experimentální medicíny. Přispěl též k použití informační technologie pro práci v Registru dárců kostní dřeně. Výsledky jeho práce jsou dnes aplikovány v rámci transplantačního programu zárodečných krvetvorných orgánů na klinických pracovištích prakticky pro celou Českou republiku. Evropské programy, které koordinoval, významně přispěly k rozvoji transplantační problematiky v řadě dalších zemí.

Až do svého skonu 19. července 2005 žil střídavě v Praze a Amsterodamu.


F. ŠMAHEL, The Learned Society of the Czech Republic 1994–2004. Praha 2005

Zpět na seznam článků

Novinky

07.04.20

Radim Nencka: SARS-CoV-2 a budoucí terapie COVID-19 z pohledu medicinálního chemika

Nákaza koronavirovým onemocněním COVID-19 je způsobena novým typem koronaviru SARS-CoV-2, který se poprvé objevil v hlavním městě čínské provincie Chu-pej, Wu-chanu a v průběhu dalších měsíců způsobil globální pandemii. Pojďme se podívat na látky, které by do budoucna mohly hrát důležitou roli v terapii SARS-CoV-2.
Celý příspěvek (PDF, 214 kB)

30.03.20

David Storch: Dívčí tajemství a globální pandemie

Všichni to známe. Dívky mají vážné tajemství, které nikdy nikomu neprozradí. Tedy snad jen své nejlepší kamarádce, to je ale v pořádku, poněvadž ta je naprosto spolehlivá a nikomu to neprozradí. Leda tedy snad své další nejlepší kamarádce, ale ta je taky zcela spolehlivá…

Způsob, kterým se mezi lidmi šíří tajemství, má epidemiologickou paralelu a lze na něm ilustrovat jeden z aspektů současné pandemie COVID-19.
Celý příspěvek (PDF, 83 kB)

30.03.20

Libor Grubhoffer: (Korona)virus je virus, je virus, je virus...

Vypůjčil jsem si odpověď francouzského mikrobiologa André Lwoffa na otázku, co je to virus. André Lwoff (1902-1994), nositel Nobelovy ceny za objev lyzogenie bakteriálních virů, svojí odpovědí chtěl vyjádřit, že spekulace o viru coby živém organismu nemají žádný smysl.

Celý příspěvek (PDF, 100 kB)