Exkurse a konference členů v Národním parku Šumava

/ 09.10.2012 /

Učená společnost na Šumavě

V době vyhrocené situace na Šumavě, kdy se začalo kácet v 1. zóně Národního parku a kdy se ke stromům přivazovali aktivisté, jsme byli opakovaně dotazováni novináři, co si o celé situaci myslíme. A padla i poznámka, že to je téma, k němuž by se měla vyjádřit Učená společnost ČR jakožto nezávislé společenství předních vědců. A musel jsem odpovídat, že o této problematice víme velmi málo.

Naštěstí jsou ale členy Učené společnosti na slovo vzatí odborníci na tuto problematiku, například Jan Květ. Ten se ujal organizace exkurze některých členů Učené společnosti na Šumavu s cílem získat nezávislý pohled na problémy tohoto krásného Národního parku/Chráněné krajinné oblasti (NP/CKO) Šumava. Exkurze se konala ve dnech 5. až 7. října. Ukázalo se, že mnozí pracovníci Správy Národního parku Šumava jsou bývalí studenti a doktorandi Jana Květa a dostalo se nám nejen povolení ke vstupu, ale navíc i nevšední péče. Exkurze s podrobným odborným výkladem vedla do nejchráněnějších, zejména rašeliništních, lokalit, kam není normálně přístup povolen. Byla to jednak výšinná Rokytecká slať, součást největšího komplexu šumavských rašelinišť, Modravských slatí, a též údolní Soumarské rašeliniště. Měli jsme štěstí. Kromě posledního dne bylo počasí nádherné a sami pracovníci Parku říkali, že takové počasí v této roční době je na Šumavě velmi vzácné.

Poučili jsme se jednak o hydrologii a botanice rašelinišť, této zásobárny vody, a o jejich vývoji a ochraně. Vychutnali jsme si krásu vrchovišť, zejména Rokytecké slatě s pohledem na malý a velký Roklan, rozdílnost mnoha mechorostů rašeliníků, barvitost vlochyně, klikvy bahenní a kyhanky sivolisté či tmavomodrá až černá jezírka. Jedno jezírko jsme pojmenovali „Učené“ na památku naší návštěvy, ale obáváme se, že toto jméno na žádnou mapu zaneseno nebude.

Pracovníci parku provádějí revitalizaci v minulosti necitlivě odvodňovaných a nyní vysychajících rašelinišť. Děje se tak většinou s pomocí dobrovolníků, zejména studentů. Tato práce vyžaduje nadšení všech zúčastněných a toto nadšení se při výkladech našich vynikajících průvodkyň Ivy Bufkové, Evy Zelenkové a Zuzany Maškové přeneslo i na nás. Revitalizace je náročný proces mimo jiné i proto, že se do oblasti rašelinišť musí veškerý materiál nosit, a to i do vzdálených lokalit. Vjezd aut nebo dokonce těžké techniky je zakázán, ale hlavně by ani nebyl možný, protože by se těžší stroje utopily.

Ze vzdálenějších míst je na části Národního parku skutečně smutný pohled. Jsou tam poměrně rozsáhlé oblasti mrtvých stromů, důsledek kůrovcové kalamity a také řádění orkánu Kiryll v roce 2007. Když se ale přijde blíž, je zřejmé že na velkých plochách tyto postižené oblasti žijí, rostou tam nové stromy, většinou ještě nízké, ale zjevně zdravé. Jsou však i místa, kde se les samovolně neobnovuje. Cílená obnova lesa v ekologicky žádoucím druhovém složení má zde jistě své místo. Při podrobnějším pohledu se zdá, že názory odborníků z Českých Budějovic – nechte les, ať si poradí – jsou v podstatě správné.

Projeli jsme mnohé šumavské obce a byli svědky některých necitlivých zásahů developerů. Naše průvodkyně byly ale velmi objektivní a upozorňovaly na potřeby obcí a na zřetele jak ekologické tak ekonomické. Bylo to výtečné komplexní poučení o složitosti rozhodování v oblasti tak krásné a citlivé jako je Šumava.

Oceňujeme elegantní přeskoky členů a členek Učené společnosti, jimiž překonávali obtížný terén. Velmi děkujeme našim průvodkyním, pracovnicím Správy NP/CKO Šumava, tajemnici Jiřině Jedinákové za pomoc s organizací, ale nejvíc děkujeme kolegovi Janu Květovi za úžasný zážitek, který nám připravil. Hony, díky!

Helena Illnerová
Václav Pačes