15.03.2024

Učená společnost odhalila pamětní desku prof. Rudolfu Zahradníkovi

Učená společnost České republiky odhalila ve čtvrtek 14. března 2024 pamětní desku fyzikálnímu chemikovi Rudolfu Zahradníkovi a jeho ženě Mileně. Prof. Ing. Rudolf Zahradník, DrSc., dr. h. c. mult., stál u zrodu kvantové chemie u nás. V letech 1993–2001 byl předsedou Akademie věd ČR, spolu s Otto Wichterlem založil Učenou společnost České republiky a byl jejím prvním předsedou (1994–1997).

Deska, jejímž autorem je sochař a medailér Josef Lorenc, je umístěna na fasádě domu v Heřmanově ulici 37 na Praze 7, v němž manželé Zahradníkovi dlouhá léta žili.

Slavnostního ceremoniálu se zúčastnilo vedení Učené společnosti, přední zástupci akademické obce, ale také starosta Prahy 7 Jan Čižinský nebo člen Rady hl. m. Prahy Michal Hroza (v zastoupení primátora Bohuslava Svobody). Rudolf Zahradník je čestným občanem jak hlavního města Prahy, tak městské části Praha 7.

Na Rudolfa Zahradníka a jeho ženu vzpomínali předseda Učené společnosti ČR Libor Grubhoffer, předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová, emeritní předsedové AV ČR Jiří Drahoš, Václav Pačes a Helena Illnerová, ředitel Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Martin Hof a řada Zahradníkových žáků, kolegů a přátel. Mimo jiné chemikové Petr Čársky, Pavel Hobza, Zdeněk Havlas, Břetislav Friedrich nebo Vladimír Špirko, ze Slovenska přijeli Jozef Noga a Miroslav Urban.

„Rudolfa Zahradníka mám v paměti jako noblesního člověka s osobitým, jemným a inteligentním smyslem pro humor. Už jenom proto jsem ho měla velmi ráda. Jeho vědecká práce i to, co jako předseda vykonal pro Akademii věd České republiky, si zaslouží naši úctu,“ řekla Eva Zažímalová.

Mnozí řečníci vzpomínali nejen na vědeckou spolupráci, ale i na celoživotní přátelství a na četná setkání v bytě v Heřmanově ulici, kam Zahradníkovi zvali širokou paletu hostů – od studentů po světové kapacity fyzikální chemie i řady dalších oborů. „Pro mnohé to bylo zasvěcení do chemie, uvedení mezi špičkové vědce, ale i do společenského života,“ vzpomínala Helena Illnerová. „Je to místo, kam všichni trefíme i poslepu,“ navázal Zdeněk Havlas.

„On byl prostě úžasný. I po roce 1968, kdy okamžitě řekl, že nebude emigrovat, i když k tomu měl mnoho příležitostí. Zůstal zde a díky tomu přežila i celá skupina kvantové chemie. Byl vždy čestný a sloužil jako příklad pro všechny i v těžkých dobách, kdy ho bolševik postupně vytlačoval,“ zdůraznil Pavel Hobza.

„Rozhlížeje se kolem sebe, vidím, že jsem šťastný člověk. Mám v dohledu pozoruhodně velký počet kolegů a přátel, žen i mužů, kteří mi imponují,“ citoval Libor Grubhoffer z Laboratorního deníku Rudolfa Zahradníka, a dodal: „Myslím, že stejnou větu si nyní říká, když vidí, kolik se nás tu dnes sešlo.“

Všechny snímky Jana Plavec, AV ČR (licence CC BY-SA 4.0 DEED)