Nečas Oldřich

(* 29. 4. 1925 – † 8. 8. 2008)
 
Prof. Oldřich Nečas patří ke generaci biologů, kteří se profilovali na pozadí tehdy oficiálně šířené tzv. mičurinské biologie. Již jako mladý byl konfrontován se zjednodušenými představami o vzniku živých systémů, tj. učením o tzv. abiogenezi, což znamená vznik živých organismů z neživé hmoty. Se svou příslovečnou důsledností, velkým experimentálním nasazením i velkým myšlenkovým rozhledem se úspěšně vypořádal s těmito naivními představami, které byly hlásány i na ústavě, kde začínal. Svým způsobem jeho kritický přístup k otázkám abiogeneze ho vedl k rozpracování zcela originálního modelu, zaměřeného na regeneraci buněčné membrány u kvasinek. To ho přivedlo k řadě významných objevů, které byly přijaty i do nejprestižnějších odborných časopisů. V další fázi se věnoval s velkým vhledem a erudicí otázce struktur cytoskeletu a i v této oblasti patří mezi významné průkopníky nejen u nás, ale i v zahraničí. V posledních letech svého plodného života se zabýval i obecnými otázkami vzniku a významu struktur nejenom v biologii a tento jeho strukturalistický přístup opět originálně pojatý je součástí dnešního úsilí o vyjasnění úzkých vztahů mezi strukturou a funkcí biologických systémů. Profesora Nečase jsem poznal jako mladý biolog, učaroval mi svojí otevřeností, kritičností a přitom obrovským zájmem o dění nejenom v jeho oboru, ale i o pokroky v celé biologii. Byl to člověk a vědec, který nejen prováděl hluboké sondy do složitosti biologických systémů, ale vždy též vystupoval jako katalyzátor nových myšlenek a nových přístupů. Jeho životní postoje byly vždy přímé, nebojácné a přitom přátelské vůči svému okolí. Ve všech situacích, které jsem zažil, zachoval si pevný charakter, nehrbil se před módami ani před mocí. Byl to vědec s velkým V a člověk s velkým Č. Jeho odchodem ztrácím nejenom velkého oponenta i rádce v jedné osobě, ale i člověka, kterému jsem se mohl otevřeně svěřit se svými názory i pochybností. Takových je opravdu dnes již málo. Jsem si jist, že v srdcích naší generace, i jeho žáků bude vzpomínka na něj nejen trvalá, ale i hluboká. 

Prof. RNDr. Jan Svoboda, DrSc.
ÚMG AV ČR