Dějinná tradice Učené společnosti

Učená společnost navazuje na činnost předchozích akademií a sdružení, z nichž nejstarší byla Societas incognitorum, založená v Olomouci r. 1746. Tato Společnost záhy zanikla, její idea však brzo ožila v kruhu vzdělanců, kteří od roku 1769 usilovali o založení sdružení, jehož název po schválení stanov císařem Josefem II. v roce 1784 posléze zněl Královská česká společnost nauk (dále KČSN).

Činnost KČSN a dotování pravidelně vypisovaných vědeckých soutěží v roce 1790 usnadnil finanční dar císaře Leopolda. Základním zdrojem příjmů v letech 1799-1849 byl zisk z vydávání Schematismu království českého. Pak se KČSN musela tvrdě ohánět, neboť první státní subvenci získala až 1885. Situace se příliš nezlepšila ani po roce 1918, připomenutí si pouze zaslouží cílená dotace prezidenta T. G. Masaryka z roku 1930 na vydání spisu Josefa Dobrovského. Vedle nevelkého základního jmění KČSN disponovala několika podpůrnými fondy, např. Josefa Hlávky, antropologa Aleše Hrdličky a knížete Jiřího z Lobkovic.

V čele KČSN stáli v prvním období prezidenti z řad šlechty, ve funkci "direktorů" se střídali významní učenci, mimo jiné I. Cornova, F. Gerstner, F. M. Pelcel a J. Dobrovský, později
B. Bolzano, Ch. Doppler a F. Palacký. Od roku 1867 stál v čele společnosti předseda, v této funkci se vystřídali mimo jiné V. V. Tomek, K. Vrba, J. Král a J. Janko, posledním předsedou byl B. Bydžovský.

KČSN byla a zůstala v národnostním ohledu utrakvistickou, i když rozdělení univerzity a techniky podle národnostního principu v r. 1882 ji částečně poznamenalo. KČSN se zprvu členila na tři, od roku 1868 na dvě třídy, tj. na filozoficko-historicko-filologickou a matematicko-přírodovědnou. Společnost měla členy řádné, "přespolní", tj. zahraniční, od roku 1849 též dopisující. Pro řádné členy byl stanoven numerus clausus: zprvu 18, později 30, polovina pro každou ze dvou tříd. Krátce před druhou světovou válkou měla KČSN téměř 400 řádných, mimořádných, přespolních, dopisujících a čestných členů. Čestnými členy se v r. 1919 stali TGM, W. Wilson, E. Denis. Nejvíce zahraničních členů bylo z Francie (36), Ruska a Jugoslávie. Společnost měla poměrně rozsáhlé zahraniční styky, byla rovněž členem Unie akademií v Bruselu. Na rozdíl od zahraničních akademií nezískala svůj palác a musela se stěhovat z místa na místo.

KČSN vydávala německé Abhandlungen, od r. 1882 také Pojednání, v nichž vycházely též přehledy činnosti, nekrology apod. Od r. 1859 Sitzungsberichte, které od r. 1873 měly rovněž český název Věstník KČSN. Společnost vydávala též vědecké monografie a od 1886 dbala na vydávání Archivu českého, základní edice pramenů k českým dějinám.

Průvodním projevem národně vzepjaté atmosféry na konci 19. století byl vznik jazykově a národnostně vyhraněné instituce širšího kulturního zaměření, kterou se v roce 1890 stala z podnětu a dotace mecenáše Josefa Hlávky Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, později přejmenovaná na Českou akademii věd a umění (ČAVU). V jejích čtyřech třídách byly zastoupeny (I.) historické a právní vědy, (II.) matematicko-fyzikální a přírodní vědy včetně teoretické medicíny, (III.) filologie a v poslední (IV.) třídě krásná literatura, výtvarné umění a hudba. Nová instituce měla více řádných členů (57) než KČSN a obdobně rozšířila i počty mimořádných, přespolních a zejména dopisujících členů. ČAVU zahájila ve svých Rozpravách rozsáhlou publikační činnost a postupně směřovala k zakládání prvních mimouniverzitních vědeckých pracovišť. Prvním se stala v roce 1911 Kancelář Slovníku jazyka českého.

Krátce po založení ČAVU byla v roce 1891 založena obdobná německá instituce Gesellschaft für Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, která po roce 1918 rozšířila svoji působnost na celou Československou republiku a ve spojitosti s tím změnila svůj název na Deutsche Gesellschaft der Wissenschaft und Künste für die Tschechoslowakische Republik. Její snaha o proměnu v německou akademii věd v Praze se uskutečnila až v době nacistické okupace roku 1941. Po čtyřech letech tato Akademie jako první ze jmenovaných společností zanikla. Ze zcela jiných, rovněž však z mimovědeckých důvodů současně se zřízením Československé akademie věd v roce 1952 byla zastavena činnost jak Královské české společnosti nauk, tak České akademie věd a umění.