Ceplecha Zdeněk

RNDr., DrSc.
(* 27. 1. 1929 – † 4. 12. 2009)
 
V pátek 4. prosince 2009 zemřel ve věku nedožitých 81 let RNDr. Zdeněk Ceplecha, DrSc., emeritní vědecký pracovník Astronomického ústavu AV ČR. Zdeněk Ceplecha zemřel právě v roce, v němž si celý svět připomněl 50. výročí pádu Příbramských meteoritů, při jejichž výzkumu se Z. Ceplecha stal celosvětově uznávaným odborníkem.

Zdeněk Ceplecha se narodil 27. ledna 1929 v Praze. Během studií na reálném gymnáziu v Praze-Michli se již ve svých 11 letech začal zajímat o geologii a posléze též anorganickou
chemii, jenže o dva roky později ho zaujala astronomie. Proto začal pravidelně navštěvovat
Štefánikovu hvězdárnu na Petříně, která se tak ovšem zrovna nesměla nazývat – bylo to období nacistické okupace. Ve svých 15 letech byl přijat do tehdejší České astronomické společnosti, kde pracoval v sekcích pro pozorování Slunce a meteorů. Už tehdy ho nejvíce zaujaly astronomické snímky meteorů, protože se chtěl dozvědět, co všechno se dá z takových snímků o meteorech vyčíst.

První vlastní příspěvek, jenž o řád urychlil ruční výpočty (šlo o dobu předpočítačovou!), publikoval v r. 1951, aby vzápětí uveřejnil práci o zpracování pozorování Perseidy, zachycené na třech pozemních stanicích. To byl výborný matematický základ pro podstatně rozsáhlejší soustavný výzkum meteorů, kdy ze světelné dráhy na snímku lze jednak určit dráhu meteoroidu v atmosféře a jednak jeho původní dráhu ve sluneční soustavě.

V r. 1952 Zdeněk Ceplecha promoval na přírodovědecké fakultě UK, ale už o rok dříve nastoupil do zaměstnání v tehdejším Ústředním ústavu astronomickém v Ondřejově, jenž se postupně proměnil v Astronomický ústav ČSAV a dnešní Astronomický ústav AV ČR.
Sudičkami, které stály na startu Ceplechovy oslnivé vědecké dráhy, byli dva přední čeští
astronomové té doby, kteří pracovali ve vedoucích funkcích na Ondřejovské hvězdárně – Prof. Vladimír Guth a Doc. František Link.

Dr. Ceplecha zůstal svému prvnímu pracovišti – oddělení meziplanetární hmoty – po celý život věrný a postupně ho vyzvedl na současnou světovou úroveň. V r. 1956 zde obhájil disertaci CSc. a v r. 1967 hodnost DrSc. Své první práce zveřejnil se svými staršími kolegy už jako dvacetiletý, ale velmi brzy se stal vedoucím autorem a inspirátorem pro své mladší kolegy a asistenty. Publikoval téměř 180 vědeckých prací, které byly více než dvoutisíckrát citovány jinými autory.

V průběhu padesátých let začal budovat národní síť pro sledování bolidů, jež se v průběhu
dalších desetiletí rozrostla na proslulou Středoevropskou síť vybavenou kamerami typu "rybí oko", rotujícími sektory a zčásti i spektrografy. Jde o nejdéle fungující bolidovou síť na světě, která navíc vyniká úrovní zpracování dat i archivováním snímků. Ty se tak dají použít i pro mnoho dalších astronomických cílů, například pro studium nepravidelných proměnných hvězd, zákrytů hvězd exoplanetami, ale i hledání optických protějšků či dosvitů zábleskových zdrojů záření gama. Lze říci, že cena těchto dat s časem neustále roste, tak jako tomu bývá u archivního vína.

Nepochybně nejznámějším úspěchem Ceplechova týmu byl záznam mimořádně jasného
bolidu dne 7. dubna 1959, protože na základě zpracování měření se podařilo určit přibližná místa dopadu úlomků rozpadlého meteoritu v blízkosti Příbrami. Vzácný nález je uchováván v Národním museu. Jelikož Ceplechova metodika umožňovala rychle spočítat i dráhu tělesa ve sluneční soustavě, podařilo se tak poprvé na světě prokázat původ meteoritu v hlavním pásu planetek. Tato světová priorita rázem uvedla dr. Ceplechu na vrcholnou mezinárodní astronomickou scénu.

Soustavné sledování bolidů v dalších desetiletích mu umožnilo zásadním způsobem zlepšit naše znalosti o nadzvukovém průletu meteoroidů zemskou atmosférou. Ukázalo se, že naprostá většina dostatečně velkých kamenných meteoritů, jež do zemské atmosféry vstupují rychlostmi 15–25 km/s, se působením odporu vzduchu rozpadá na úlomky ve výškách kolem 35 km, takže na Zemi dopadají v rozptylové elipse. Existují ovšem i mnohem křehčí uhlíkaté chondrity, jež se obvykle v zemské atmosféře zcela rozpráší, a na druhé straně mnohem hustší železo-niklové meteority, které často přežijí průlet víceméně vcelku. Z těchto dlouholetých pozorování odvodil dr. Ceplecha zatím nejlepší údaj o celkovém přítoku meteorické látky na Zem – naše planeta každoročně ztloustne zhruba o 150 tis. tun.

Dodnes jde fakticky o jedinečné vzorky kosmických těles, které pak můžeme studovat v
laboratořích fyzikálními, chemickými i geologickými metodami. O výjimečnosti výsledků
Ceplechova a následně Borovičkova a Spurného týmu svědčí jistě i okolnost, že v této chvíli má světová astronomie k dispozici jen 11 různých meteoritů, pro něž jsou známy jak okolnosti průletu zemskou atmosférou tak původní dráha ve sluneční soustavě; z toho 4 díky práci ondřejovského týmu.

Není divu, že dr. Zdeněk Ceplecha obdržel za svou vědeckou, technickou, organizační i pedagogickou činnost řadu ocenění. Již v letech 1967–70 působil jako prezident 22. komise Mezinárodní astronomické unie pro studium meteorů, v r. 1970 získal čs. Státní cenu, v roce 1984 se stal teprve čtvrtým nositelem americké Ceny George P. Merrilla, udělované od roce 1970. V r. 1989 obdržel Zlatou medaili ČSAV za zásluhy ve fyzikálních vědách a v témže roce byl zvolen čestným členem Československé astronomické společnosti. V r. 1994 se stal zakládajícím členem Učené společnosti ČR a r. 2004 nositelem Nušlovy ceny České astronomické společnosti za celoživotní vědecké dílo. V roce 2006 získal od Nadace Bohuslava Jana Horáčka Českému ráji prestižní cenu Praemium Bohemiae. V roce 2009 mu předseda Akademie věd udělil Čestnou medaili AV ČR De Scientia et Humanitate Optime Meritis. Od r. 1980 nese jeho jméno planetka č. 2198, objevená na Harvardově observatoři. Dr. Ceplecha je zakladatelem významné české vědecké školy meteorické astronomie, jak o tom svědčí mnohé úspěchy jeho žáků a pokračovatelů: Dr. Jiří Borovička získal v r. 1997 juniorskou cenu Učené společnosti a Dr. Pavel Spurný v r. 2003 cenu seniorskou.

Významné státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy, kterou mu udělil prezident republiky
Václav Klaus 28. října 2009, si už pro nemoc bohužel nemohl osobně převzít. Česká astronomie přišla jak o vznikajícího odborníka, tak o skvělého člověka, který meteorům zasvětil celý svůj život.