Jan Květ devadesátiletý

Významného životního jubilea se v sobotu 26. srpna 2023 dožívá botanik, rostlinný fyziolog, přední odborník na ekologii mokřadů a na produkční ekologii, člen Učené společnosti ČR, ctěný a milovaný kolega RNDr. Jan Květ, CSc., dr. h. c., řečený Hony.

Snímek Stanislav Vaněk, Vesmír

Vedle vědecké a pedagogické činnosti je nepřehlédnutelné i jeho veřejné angažmá. Během listopadové revoluce roku 1989 byl zvolen předsedou stávkového výboru v Třeboni. V letech 1990–1992 byl za Občanské fórum poslancem České národní rady, významnou měrou se podílel na přípravě zákona 114/1992 na ochranu přírody a krajiny.

V aktuálním vydání časopisu Živa jeho osobnost blíže představuje článek Hony Květ 90 – ve vědě a lidském společenství (PDF) a vzpomínkový rozhovor, který s ním vedli Eliška a Marcel Rejmánkovi (PDF).

Z rozhovoru: „Hlavním účelem univerzit je vzdělávat studenty. To podle mého nelze činit bez dobrých vztahů s nimi. Pro jejich vytváření jsem se snažil přiměřeně uplatňovat osvědčené principy skautské výchovy. Připadá mi, že studentům, kteří berou studium vážně, tento přístup vyhovuje. Ale studenti se prý také dost obávali mých otázek u zkoušek. Možná proto, že jsem požadoval logické vysvětlení správné odpovědi, spíše než její pouhou reprodukci.“

Vzpomínky Jana Květa jsou přístupné na webu projektu Paměť národa.

O výzkumu mokřadů hovořil v rozhovoru pro časopis Vesmír.

Sedmnáctiletý Jan Květ coby čerstvý člen Československé botanické společnosti zkoumá jednu z polabských tůní (1950). Snímek archiv Jana Květa.

RNDr. Jan Květ, CSc., dr. h. c.

Jan Květ se narodil v Praze, v roce 1956 vystudoval rostlinnou anatomii a fyziologii na Přírodovědecké (v té době mezi dvěma reorganizacemi dočasně Biologické) fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1962–1963 absolvoval studijní pobyt na Oxfordské univerzitě. Od roku 1956 do roku 2002 pracoval v Botanickém ústavu ČSAV (později AV ČR) v Průhonicích, Brně a (od roku 1973) v Třeboni, v letech 2003–2022 působil v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.

V letech 1990 a 1991 přispěl ke vzniku Jihočeské univerzity a její Biologické (dnes Přírodovědecké) fakulty, kde pracoval v letech 1993 až 2019. Na této univerzitě mj. zavedl spolu s doc. Josefem Rajchardem ze Zemědělské fakulty první vysokoškolský kurz ekologie mokřadů v ČR.

V letech 1965–1974 se mezinárodní koordinací výzkumu fotosyntetické produkce rostlin podílel na Mezinárodním biologickém programu (IBP), v němž od roku 1970 koordinoval také nově založenou pracovní skupinu pro výzkum mokřadů. V sedmdesátých letech pracoval v českém národním komitétu pro program UN ESCO Člověk a biosféra.

V Jižní Koreji při přebírání ocenění Recognition of Excelence Ramsarské úmluvy na ochranu mokřadů z rukou jiihokorejského ministra pro životní prostředí (2008). Snímek archiv Jana Květa

Proč se Jan Květ navzdory svým vědeckým a pedagogickým zásluhám nestal profesorem? Citujeme z výše zmíněného článku v Živě:

„Přestože Hony vychoval mnoho mladých odborníků, za komunistického režimu musela tato činnost probíhat nenápadně kvůli jeho náboženskému přesvědčení. Po změně v r. 1989 ale využil svých zkušeností a pedagogických schopností a aktivně se spolupodílel na založení Jihočeské univerzity. Stál při vzniku Biologické, dnes Přírodovědecké fakulty, kde spoluvytvářel studijní kurikulum pro obor Biologie ekosystémů a náplň stejnojmenné katedry. Od začátku přednášel a školil studenty všech stupňů studia.“

„Jeho pedagogické aktivity spojené s vědeckou erudicí a lidskými i společenskými postoji již tehdy bohatě splňovaly požadavky na udělení akademického stupně profesor. Přesto profesorem jmenován nebyl. Nebylo to dáno neochotou fakulty jmenovací řízení zorganizovat. Právě naopak. Zamezila tomu ale existující legislativa a Honyho zásady. Legislativa předepisuje, že akademickému stupni profesor musí předcházet udělení akademického stupně docent. Výjimky nejsou možné. Hony by tak musel vypracovat habilitační práci a projít habilitačním řízením a teprve poté připravit podklady pro jmenovací řízení. To bylo poněkud krkolomné řešení pro člověka s Honyho vědeckou i pedagogickou erudicí. Na uspořádání zrychleného dvoustupňového procesu ve svých více než 60 letech nepřistoupil. Výsledky práce pro něj byly a jsou vždy důležitější než tituly.“

Odběr vodních makrofyt s východoafrickou studentkou z postgraduálního limnologického kurzu UNESCO. Rybník Stehlík, Třeboňsko, 2003. Snímek Štěpán Husák.