Pozvánka do Pardubic: přednáškový program Od alchymie k chemii

Giovanni Stradano: Il laboratorio dell'alchimista (1570)

Učená společnost České republiky a Univerzita Pardubice srdečně zvou všechny zájemce o chemii, historii a tajemno starých časů na populárně-naučný přednáškový program:

Od alchymie k chemii

• kdy: 1. dubna 2025 od 15.00 

• kde: zámek Pardubice, renesanční sál („Mázhaus“) v 1. patře hlavní zámecké budovy

Zazní tyto přednášky (jejich anotace níže):

• 15.10 – 15.35: Ivo Purš – Hlavní směry alchymického bádání v 16. a 17. století
• 15.40 – 16.05: Zdeněk Nešpor – Od černého prachu k semtexu aneb Jak se výroba výbušin dostala do Pardubic
• 16.10 – 16.35: Jiří Pešek – Prof. Johann Böhm (1895-1952) a fyzikální chemie a fotochemie v proměnách politických režimů
• 16.40 – 17.00: Závěrečná diskuse

Moderuje Petr Vorel.

Vstup zdarma.

Anotace přednášek

Hlavní směry alchymického bádání v 16. a 17. století

Mgr. Ivo Purš, Ph.D. (Ústav dějin umění AV ČR)

Ve středověku byla alchymická bádání úzce spjata se vzdělanou vrstvou společnosti, tedy především zástupci církve, avšak v 16. a 17. století se stala předmětem zájmu širších vrstev společnosti. Bylo to ovlivněno rozvojem knihtisku a publikováním alchymických textů ve vernakulárních jazycích. V této době proto lze badatele v oblasti alchymie rozdělit do zhruba tří skupin. První z nich tvořili především představitelé řemesel, často spojení se zájmem o montánní a metalurgickou problematiku, kteří usilovali o transmutaci kovů. Druhou skupinu představovali vystudovaní lékaři, kteří byli v různé míře ovlivněni dílem Theophrasta von Hohenheim, zvaného Paracelsus, a snažili se alchymickými postupy vyrábět účinná léčiva z minerálů a kovů. Třetí skupinu představovali vzdělanci, často též lékaři, kteří chápali alchymii a její laboratorní praxi jako cestu k pochopení základů přírody a Božího stvoření, což přispívalo k mystické povaze tohoto směru. Jejich cílem byla výroba univerzálního léku, který by byl schopen nejen transmutovat kovy, ale především léčit většinu nemocí. Vliv těchto koncepcí přežíval spolu se vznikající moderní chemií až do 18. století.

Od černého prachu k semtexu 

Prof. PhDr. Zdeněk R. Nešpor, Ph.D. (Sociologický ústav AV ČR)

Přednáška představí hlavní prakticky použitelné typy střelivin a trhavin (černý prach, nitroestery, nitrosloučeniny a nitraminy, vojenské a průmyslové trhaviny), které tvoří i určité vývojové etapy výbušinářské chemie a technologie. V obrysech tak nastíní vývoj výbušinářského průmyslu v českých zemích a vysvětlí, proč a jak se jeho centrem staly právě Pardubice. Úplně na závěr ukáže, proč je lepší psát výbušiny a nikoli výbušniny.

Prof. Johann Böhm (1895-1952) a fyzikální chemie a fotochemie v proměnách politických režimů 

Prof. PhDr. Jiří Pešek, CSc. (Fakulta sociálních věd FF UK)

Johann (Jan) Böhm (1895-1952) byl česko-německý chemik se specializací na radiovou analýzu krystalů. Po zkušenostech na elitních ústavech v Berlíně a Freiburgu in Breisgau převzal roku 1935 katedru fyzikální chemie na Přírodovědné fakultě Německé univerzity v Praze. Za války vedl tři spojené fyzikálně chemické ústavy NU a DTH, rozvíjel aktivity ve fotochemii a fotografování a sám i prostřednictvím „hostů“ (mezi nimi slavného polarografa Heyrovského) se podílel na válečném výzkumu. Po válce redefinoval svoji válečnou činnost, získal statut antifašisty a odbojáře, takže nebyl vysídlen do Německa. Přešel do průmyslového výzkumu v Rybitví u Pardubic a zemřel těsně před přechodem do Československé akademie věd. Pokusme se ukázat Böhma jako subjektivně nepolitického technokrata a manažera, procházejícího bez hlubší reflexe rychle se měnícími režimy.