Projev Libora Grubhoffera na XXX. valném shromáždění Učené společnosti

„Vedle veskrze odborných témat současné vědy a vzdělanosti je nemírně významnou rolí US chránit demokracii a svobodu v naší zemi, vystupovat na jejich obranu při každém náznaku jejich omezování,“ řekl mimo jiné ve svém projevu na XXX. valném shromáždění Učené společnosti Libor Grubhoffer, jenž poslední dva roky působil ve funkci předsedy společnosti.

Foto Tomáš Rubín, MFF UK

v Karolinu 20. května 2024

Vážené shromáždění, dámy a pánové,                                

na letošním Valném shromáždění Učené společnosti ČR si připomínáme 30. výročí od jejího založení. Právě v těchto dnech a týdnech před třiceti lety vyvrcholila v naší zemi snaha o obnovu učené společnosti.

Česká věda přišla v roce 1952 o svou svobodně zvolenou vědeckou reprezentaci, jak ji představovali členové Královské české společnosti nauk, založené v roce 1784, či členové České akademie věd a umění, ustavené v roce 1890 z popudu osvíceného mecenáše Josefa Hlávky. Teprve po pádu komunismu v naší zemi v listopadu 1989 a znovuobnovení demokratického státu svobodných občanů bylo možné začít uvažovat o založení učené společnosti.

Obnovení US předcházelo ustavení Nadace Učené společnosti ČR; stalo se tak z iniciativy dvou desítek představitelů české vědy v čele s profesory Otto Wichterlem, posledním předsedou Československé akademie věd, a Rudolfem Zahradníkem, prvním předsedou Akademie věd České republiky. Z popudu Nadace se 10. května 1994 sešlo zde v Karolinu shromáždění představitelů české inteligence; celkem 36 osobností české vědy tehdy podepsalo Deklaraci Učené společnosti České republiky s odkazem na tradice Královské české společnosti nauk. Výrazem společenské a politické podpory znovuobnovené US bylo přijetí jejích zákládajících členů prezidentem republiky Václavem Havlem dne 25. května 1994. K oficiálnímu ustavení Učené společnosti ČR došlo až následně společně s přijetím Stanov US ČR dne 23. června 1994; prvním předsedou se stal profesor Rudolf Zahradník. Posílení společenského významu se Učené společnosti dostalo deklarovanou podporou Akademie věd v novele zákona o AV ČR z roku 2005.

Posláním a hlavním cílem Učené společnosti České republiky je podpora svobodného pěstování vědy a šíření vědeckých poznatků a vzdělanosti nejenom v odborné veřejnosti, ale též v široké laické veřejnosti.

Důraz je tradičně kladen na multidisciplinární pojetí se širokým záběrem od matematiky a přírodních věd k vědám humanitním a společenským, a s to s důrazem na složitosti světa. Tento odkaz tradice Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění i zakladatelů US je po celou dobu úpěnlivě střežen, stejně jako její těsná provázanost se společenským děním. Vedle veskrze odborných témat současné vědy a vzdělanosti je nemírně významnou rolí US chránit demokracii a svobodu v naší zemi, vystupovat na jejich obranu při každém náznaku jejich omezování.

Nemohu si odpustit, abych nepřipomněl slova profesora Rudolfa Zahradníka: „Učená společnost, jež by nebyla připravena trvale upozorňovat na nebezpečí plynoucí pro demokracii a lidskou společnost, by možná byla učená, nebyla by však osvícená“.

Lidstvo v současnosti čelí problémům globálního světa; ty se promítají do složité geopolitické situace v rizikových regionech naší planety, někdejší politická polarizace světa z časů studené války, po třech desítkách let střídavě úspěšného úsilí o dlouhodobou udržitelnost bezkonfliktního uspořádání světového pořádku, vyhřezla před dvěma roky v bezprecedentní agresi ruského tyrana na Ukrajině a v říjnu loňského roku též v podobě teroristického útoku palestinského Hamásu na Izrael. To vše v situaci, kdy se svět sotva stačil zmátožit z koronavirové pandemie COVID-19.

Zavrženíhodné jsou barbarské činy ruského tyrana na Ukrajině a statečný boj ukrajinského lidu je po všech stránkách obrovsky vyčerpávající. Co se bude dít dále? Putin je rozhodnut dobýt Ukrajinu i za cenu totálně spálené země, navíc s cílem vyhladit ukrajinský národ. K tomu přeci nelze zůstat lhostejným, společenství demokratických zemí civilizovaného světa musí Putinovi říci jasné – a dost! Ruská říše zla nesmí zvítězit, neexistuje přeci žádný přijatelný kompromis pro vyjednávání s tyranem!

Situaci na Blízkém východě po říjnovém teroristickém útoku palestinského Hamásu na Izrael se rovněž dosud nepodařilo vyřešit. Naopak, původně zamýšlená blesková operace Izraele na zničení sítě Hamásu a osvobození izraelských rukojmích se ukázala jako úkol v krátké době nesplnitelný. Rozsáhlá podzemní síť Hamásu je pevností, jejíž teprve malá část byla odhalena a zničena. Obrovské strádání palestinských civilistů způsobuje hrůznou humanitární krizi v pásmu Gazy.  Tím hlavním zlem v obou válečných konfliktech je strádání velkého množství nevinných civilních obyvatel Ukrajiny a též Palestinců v pásmu Gazy, obrovské počty nevinných obětí na lidských životech. To je dosavadní výsledek těchto dvou válečných konfliktů, které rovněž polarizují svět. Pro Ukrajinu hledají demokratické země civilizovaného světa způsob, jak vyzrát nad Putinem, aniž by se staly přímými účastníky vojenských operací. Ve spravedlivém boji Izraele proti teroristickému Hamásu a za osvobození jejich rukojmích jde o podporu demokratického Izraele v boji proti palestinským teroristům, jejichž cílem je zničit izraelský stát. Situaci však značně komplikuje politická rozpolcenost Izraele samotného. 

Ve válečných časech nespravedlivě umírají a strádají nevinní lidé, ale také věda, umění, vzdělávání a kultura. Staré římské přísloví říká: „Inter Arma silent Musae“. Pro vědu a vzdělanost v celé šíři od matematiky, přírodních a technických věd po humanitní a společenské vědy vznikají nedozírné škody.  Přejme si proto, aby se demokratickým zemím civilizovaného světa podařilo semknout natolik, aby se ruský tyran stáhnul nadobro z neoprávněně okupované a strádající Ukrajiny, aby začal platit válečné reparace na obnovu zdevastované Ukrajiny a aby se už konečně zodpovídal za válečné zločiny spáchané na Ukrajině před válečným soudem. Vyřešení odvěkého problému mezi Izraelity a Palestinci je, zdá se, ze samé podstaty jeho „biblické historie“ prakticky nemožné. Nikdy nekončící úkol pro diplomacii! Přejme si též, abychom už opět brzy mohli navázat na čilé kontakty v badatelské spolupráci s kolegy a kolegyněmi v demokratických zemích, které jsou v současné době v ohni válečných konfliktů či pod tlakem usurpátorů moci. Věda je navzdory jejímu příležitostnému zneužívání v první řadě nástrojem k odkrývání tajemství přírody, jakož i k lepšímu pochopení složitostí lidské společnosti. Věda musí sloužit pokroku lidstva! Zní to banálně, a přesto…!

Foto Tomáš Rubín, MFF UK

Pro velkou naléhavost si dovoluji i letos připomenout, že typickým průvodním jevem doby, kterou žijeme, je obtížná komunikace na domácí i zahraniční scéně, ne náhodou připomínající ono babylonské zmatení jazyků. Žijeme v mimořádně náročných časech post-faktické éry kdykoliv a kýmkoliv relativizované pravdy; polopravda či lež už dávno není odsouzeníhodný přečin a ideologie ekonomické prosperity za každou cenu stačila již vytěsnit donedávna ještě platné morální principy udržitelného vývoje lidské společnosti. Mnoho zla dokázal nadělat v posledních letech i u nás, v Evropě a ve světě populismus a nacionalismus v praktické politice. Ostatně k extrémnímu řešení hromadícího se napětí ve společnosti bývá nečekaně blízko, recentně k takovému krajnímu projevu došlo na Slovensku atentátem na slovenského premiéra. V mezních situacích se poté nezřídka dostává ke slovu ono starozákonné: „kdo seje vítr, sklízí bouři“.

Lidská společnost je v její vnitřní rozmanitosti nesmírně složitým a zranitelným organismem. Výrazně si to uvědomujeme pokaždé, když v demokratických volbách vybíráme naše zastupitele do parlamentu nebo teď aktuálně do evropského parlamentu. Je zřejmé, že s každými demokratickými volbami reálně hrozí důsledky populismu. Za současné situace je naším úkolem reagovat citlivě na nežádoucí společenské jevy, které se objevují v dnešním komplikovaném světě, naši zemi nevyjímaje, a které jsou často plíživými pokusy o krácení demokratických principů. Na začátku mohou vypadat nevinně, v konečném důsledku však mohou vést k nevratným změnám, k omezování svobodného bádání a vzdělávání, k omezování svobodného šíření informací, či naopak k šíření dezinformací, polopravd a lží, k úmyslnému manipulování laické veřejnosti či dokonce šíření strachu z neexistujícího nepřítele, i to známe dobře z naší současnosti. 

Za těchto společensky a politicky složitých podmínek, kdy jsou v ohrožení křehké demokratické principy, nabývá ještě více na závažnosti otázka názorové pevnosti intelektuálů. Svobodný vývoj lidského poznání a jeho šíření musí být pro naší zemi s demokratickými kořeny kategorickým imperativem. Učená společnost musí proto dbát o to, aby nedocházelo k selhávání vzdělanců, mozkového trustu naší země. Předně nesmí být v žádném případě lhostejná k morálnímu selhávání jednotlivců ve vědě samotné, nesmí tolerovat nepravosti při vědecké práci, při interpretaci a publikaci výsledků vědeckého výzkumu. Učená společnost tak musí činit patřičnými způsoby, aniž by se uchylovala do pozice jakési mravnostní policie, každopádně však musí být důsledným arbitrem etických principů vědecké práce.

Zhoubným nešvarem současné postmoderní epochy je soustředění na exponenciální růst výkonů, jakkoliv s oprávněným důrazem na kvalitu, přesto s přetrvávajícím tlakem na kvantitu publikovaných výstupů vědeckého výzkumu. Ten je přirozeným důsledkem dosud používané metodologie hodnocení a financování vědy a výzkumu v naší zemi. Naštěstí začínáme chápat, že takový přístup je dlouhodobě neudržitelný a má nežádoucí dopad na vědu samotnou. Přesto, přiznejme si, příliš dlouho jsme se soustředili spíše na kvantitu produkce, naučili jsme se umně ji převádět na peníze. Momentálně jsme ve fázi, že si to začínáme uvědomovat, ale nevíme si s tím moc rady; bytostně potřebujeme soutěžit, ale soutěžit o originální či geniální nápady a jejich uplatnění, na to zatím nemáme ani dost odvahy, ani potřebnou metodiku. A tak suneme tento problém před sebou a oddalujeme jeho řešení. Věda je v naší zemi dlouhodobě podfinancovaná a ony nůžky mezi reálnými rozpočtovými možnostmi naší země a finančními nároky s ohledem k potřebám udržitelnosti a dalšího rozvoje v minulosti již existujících výzkumných infrastruktur a těch nových, vybudovaných z evropských dotací v rámci operačních programů EU, se stále rozevírají. A tak se nutně blížíme do bodu, kdy budeme muset s plnou vážností řešit strategii udržitelnosti financování i dalšího rozvoje vědy a výzkumu v České republice, s plnou vážností řešit principy jejího řízení a organizačního uspořádání. Chceme-li být v budoucnu respektovanými partnery na mapě evropské a světové vědy, jak by mělo být pro naší zemi samozřejmostí, musí s tím jít ruku v ruce naše schopnost obstát v mezinárodní konkurenci i na poli průmyslovém v roli koncových výrobců. A to se zcela jistě neobejde bez průmyslových inovací, a tedy přenosu technologií a znalostí do samotného procesu průmyslových inovací. V opačném případě vyzní naše úsilí o mezinárodní konkurenceschopnost vědy a výzkumu v naší zemi naprázdno. A to přeci nesmíme dopustit!

V US si uvědomujeme, jak důležitý je čilý kontakt se širokou veřejností, které nejsou lhostejné palčivé problémy naší současnosti ani obecné otázky vědy a vzdělanosti, proto se v poslední době ve zvýšené míře zaměřujeme na pořádání veřejných přednášek a panelových diskusí. Učená společnost nabízí soustavně expertízu svých členů v otázkách vědní a vzdělávací politiky včetně hodnocení vědy a excelence ve vědě v současné éře „otevřené vědy“ a z ní vycházející nové komerční strategie vydavatelství vědeckých periodik i s ohledem na publikační hyperprodukci prostřednictvím predátorských či nedůvěru vzbuzujících časopisů. 

US si je vědoma též společenské závažnosti nového fenoménu umělé inteligence, jejího pozitivního i negativního společenského dopadu; je si vědoma nezbytnosti a poslání přenosu poznatků vědy, výzkumu a znalostí do společenské praxe; rozhodně nestrká hlavu do písku před těmito otázkami naopak, je si vědoma jejich reputačního významu pro vědu, vzdělanost a udržitelný společenský pokrok. Členové US se rekrutují z univerzit i neuniverzitního typu institucí vědy a výzkumu, a tím představuje přirozenou platformu střetávání se obou akademických světů a přispívání k jejich vzájemné harmonizaci. Vždyť v zájmu obou je jejich prolínání, synergické působení ve prospěch pokroku vědy a výchovy mladých talentů pro vědecký výzkum. Bez patřičné motivace a péče o talenty bychom se ve vědě a vzdělávání daleko nedostali.   

Vážení a milí přítomní, dovolte mně, abych Vám jménem svým i vedení US ČR poděkoval za Vaši přízeň, kterou jste ostatně vyjádřili dnešní účastí na našem jubilejním 30. valném shromáždění, a těšil se na další společná setkávání a spolupráci. Popřejme Učené společnosti České republiky, aby vzkvétala a prosperovala i v desetiletích příštích.

A na úplný závěr mně, prosím, dovolte zakončit slovy:

Usilujme společně o srozumitelnou komunikaci v celé šíři vědy a vzdělanosti, od matematiky a přírodních věd k vědám humanitním a společenským, a nikdy nepolevujme v trpělivém úsilí o nápravu onoho babylonského „zmatení jazyků“.

Děkuji Vám za pozornost!

Libor Grubhoffer, předseda US ČR

Foto Tomáš Rubín, MFF UK