Kalendář akcí

28.11.2017

Veřejná přednáška ze série přednášek Františka Palackého

Zajišťuje IV. sekce věd společenských a humanitních Přednášku „Vstup křesťanství do velkého světa. Judaism, Christianity, Gnosticism in Antiquity or describing a landscape without traditional maps“ pronese prof. Christoph Markschies (Humboldt-Universität zu Berlin).

11.12.2017

Veřejná přednáška „Česká stopa v kanadské Arktidě“

ajišťuje III. sekce věd biologicko-medicínských prof. Josef Svoboda (zahraniční člen US): „Česká stopa v kanadské Arktidě“

Nadační fond

Šetlík Ivan

* 5. 12. 1928 – † 13. 4. 2009
 
V noci na Velikonoční pondělí 13. dubna 2009 zemřel přední český rostlinný fyziolog RNDr. Ivan Šetlík, CSc., vedoucí vědecký pracovník třeboňského oddělení Mikrobiologického ústavu AV ČR, člen pedagogického sboru Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a člen Učené společnosti České republiky. Studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem prof. S. Práta. Již tam mu učarova1a fotosyntéza ve všech svých aspektech. Kandidátskou práci vypracoval na průkopnické téma přechodových jevů ve fotosyntéze na modelu termálních sinic a od té doby zůstal věrný řasám a sinicím jako svým hlavním pokusným objektům.

Společenské podmínky v naší zemi nebyly Ivanovi na prahu jeho badatelské dráhy v 50. letech minulého století příznivě nakloněny, a tak jeho vědecká kariéra začala v Botanické zahradě SAV v Košicích. Po reorganizaci tohoto pracoviště se dostává přičiněním prof. I. Málka a prof. S. Práta s podstatnou částí svého týmu do Mikrobiologického ústavu ČSAV s úkolem vybudovat pracoviště v Třeboni, zaměřené na výzkum a využití autotrofních mikroorganismů. A tak se s obrovským osobním nasazením Ivana Šetlíka zrodilo nejprve v prostorách na třeboňské Dukelské ulici a pak v Opatovickém mlýně vědecké pracoviště světového věhlasu.

Ivan Šetlík byl vědec tělem i duší. Celý jeho život se vyznačoval potřebou klást sobě i druhým nové a nové otázky, pochybovat o správnosti svých výsledků a z nich učiněných závěrů, jakož i znovu ověřovat nové hypotézy. V průběhu let se věnoval intenzivně nejméně třem velkým tématickým oblastem. Již v Košicích a potom v Třeboni všechno začalo zakázkou na praktické využití řas jako perspektivních zdrojů bílkovin, vitaminů a farmaceutických přípravků. To vedlo k řešení náročných technologických otázek, jež vyústilo v originální konstrukci kultivačních plošin s proudící tenkou vrstvou řasové kultury exponované slunečnímu záření. Zařízení se plně osvědčilo a stalo se předlohou pro podobné kultivační systémy v zahraničí. Ivan Šetlík byl zván jako expert na tuto problematiku do řady zemí, např. do Izraele, Kuvajtu nebo na Kanárské
ostrovy. Dalším velkým tématem Ivana Šetlíka se stal buněčný cyklus řas. I tato problematika dosáhla v Třeboni, také díky jeho četným žákům, světového ohlasu. I zde se projevila Ivanova neobvyklá preciznost a promýšlení problematiky do všech detailů. Studium životních cyklů řas, detekce kauzálních vztahů mezi jednotlivými fázemi s charakteristikou všech metabolických procesů vedlo nejen k vypracování specifických a unikátních metodik, ale znamenalo především přínos ve formě poznání nových zákonitostí a vztahů v ontogenezi řasové buňky a její diferenciace. Výsledky tohoto studia měly nejen praktický dopad pro technologii hromadné kultivace, ale přinesly i nové poznatky pro příbuzné obory, ekologii, taxonomii a biochemii eukaryotických řas.

A konečně třetím velkým tématem Ivanova badatelského života byla fotosyntéza, její
fyzikální, chemické, biologické, ekologické a energetické předpoklady. Právě díky Ivanu Šetlíkovi se stala naše malá badatelská komunita světově uznávaným centrem v oboru výzkumu a využití fotosyntézy. Takřka každý, kdo se v Československu, resp. ČR, zapojil do výzkumu fotosyntézy a produktivity rostlin, vděčí za podněty ke své práci Ivanu Šetlíkovi.

Příznačné pro Ivana Šetlíka bylo, že se málo staral o tituly a jiné společenské požitky. Pro
něho osobně to bylo téma velmi okrajové, nikoliv však u jeho žáků; u nich naopak dbalo řádný kvalifikační postup. Jakkoliv se Ivan vyhnul habilitačním a jmenovacím řízením, pro všechny, kdo měli tu čest mu být nablízku, byl a zůstane učitelem a profesorem z nejváženějších. Ivan Šetlík výrazně formoval, již od dob své aspirantury na UK, početnou množinu svých žáků, byl laskavým, ale velmi náročným učitelem a šéfem. Dělat úspěšně vědu u Dr. Šetlíka znamenalo oddat se vědě zcela, upsat se řeholi vědy, ale také nechat se unášet její nekonečnou krásou. Přes všechny organizační starosti nikdy nezapomínal přemýšlet o nových pokusech, v poslední době zejména takových, jež by dokázaly posunout naše znalosti o transportu elektronů při fotosyntéze o další kus dopředu. Jak to udělat, aby mohl oku unikající děje zastavit a zachytit v čase? A tak se mu docela nedávno podařilo uskutečnit svůj dávný sen, totiž sestrojit se svými studenty a spolupracovníky takzvaný kinetický mikroskop umožňující dosud nevídaná mikroskopická pozorování v reálném čase. Ivan Šetlík, jenž již v době své aspirantury založil a vedl neoficiální vědecký kroužek pro studenty fyziologie rostlin, se mohl naplno vrátit k pedagogické činnosti až po r. 1989. Byl jedním ze zakládajících členů Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od jejího založení tam přednášel fyziologii rostlin a bioenergetiku, vedl vstupní seminář pro studenty prvního ročníku. Byl též u zrodu Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech a Akademického a univerzitního centra na tamním zámku. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR, nositelem státní ceny a prezident republiky jej ocenil vyznamenáním za zásluhy ve vědě a výzkumu. Ivan Šetlík byl charismatická a po všech stránkách mimořádná osobnost. Pozoruhodný a při jeho pracovním vytížení obdivuhodný byl jeho obecně kulturní přehled o historii, literatuře, hudbě, ale i o politickém dění v tomto státě a ve světě. Široké vědecké obci bude nesmírně chybět, ale jeho dílo a životní poselství bude nás i příští generace nadále provázet. Zaslouží si naše díky za vše, co vykonal pro nás všechny, pro naši vědu, Akademii věd a její Mikrobiologický ústav a další pracoviště, i pro Jihočeskou univerzitu s její Přírodovědeckou fakultou. Ivane, nikdy na Tebe nezapomeneme!


Libor Grubhoffer, Jiří Komárek, Jan Květ

Zpět na seznam článků

Novinky

08.11.17

Veřejná přednáška „Česká stopa v kanadské Arktidě“

Učená společnost Vás srdečně zve na veřejnou přednášku, která se koná 11. prosince 2017 od 16:00 hod. v místnostech 205, 206 budovy Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1. Přednášku s názvem „Česká stopa v kanadské Arktidě“ pronese zahraniční člen Učené společnosti prof. Josef Svoboda (University of Toronto, Canada).

08.11.17

Inaugurační přednáška v sérii „Přednášky Františka Palackého“ - přednáška prof. Christopha Markschiese

Učená společnost Vás srdečně zve na inaugurační přednášku „Vstup křesťanství do velkého světa. Judaism, Christianity, Gnosticism in Antiquity or describing a landscape without traditional maps“ v sérii přednášek Františka Palackého, která proběhne 28. 11. 2017 od 16:00 hod. v místnostech 205, 206 budovy Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1. Přednášku pronese prof. Christoph Markschies (Humboldt-Universität zu Berlin). Prof. Markchies bude hovořit o křesťanství od konce 1. do 3. století, kdy ještě nebylo jasné, zda se stane rozhodujícím duchovním proudem tehdy (z našeho hlediska) známého světa. Taková analýza umožní najít ty skutečnosti a s nimi spojené tradice, které se v dějinách osvědčily a mohly by pomoci i nám. Přednáška bude pronesena v angličtině a tlumočena do češtiny.

Pozvánka ke stažení (PDF, 711 kB)

02.11.17

Odborná exkurze Učené společnosti České republiky

V termínu 28. 9. – 1. 10. 2017 uspořádala Učená společnost pro své členy v pořadí již šestou odbornou exkurzi, tentokrát na Táborsko a Třeboňsko. Členové navštívili Kozí hrádek, město Tábor s Bechyňskou bránou, hradem Kontov a Husitským muzeem, Sezimovo Ústí s památníkem prezidenta Dr. Edvarda Beneše, dále pak Veselská Blata se stavbami ve slohu tzv. selského baroka.