Kalendář akcí

21.04.2020

Plenární zasedání Učené společnosti

2. část: zajišťuje IV. sekce věd společenských a humanitních Přednáška: J. Royt: Václav IV. jako donátor a výtvarné umění jeho doby v evropském kontextu

28.04.2020

Mimořádná přednáška

Zajišťuje III. sekce věd biologicko-medicínských J. Hejnar: Genetické editování - nová protivirová strategie?

18. – 19.05.2020

Valné shromáždění Učené společnosti

18. 5. Karolinum, večer od 18:00 hod. vila Lanna19. 5. místnosti 205, 206 budovy AV ČR

Nadační fond

Šetlík Ivan

* 5. 12. 1928 – † 13. 4. 2009
 
V noci na Velikonoční pondělí 13. dubna 2009 zemřel přední český rostlinný fyziolog RNDr. Ivan Šetlík, CSc., vedoucí vědecký pracovník třeboňského oddělení Mikrobiologického ústavu AV ČR, člen pedagogického sboru Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity a člen Učené společnosti České republiky. Studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde byl žákem prof. S. Práta. Již tam mu učarova1a fotosyntéza ve všech svých aspektech. Kandidátskou práci vypracoval na průkopnické téma přechodových jevů ve fotosyntéze na modelu termálních sinic a od té doby zůstal věrný řasám a sinicím jako svým hlavním pokusným objektům.

Společenské podmínky v naší zemi nebyly Ivanovi na prahu jeho badatelské dráhy v 50. letech minulého století příznivě nakloněny, a tak jeho vědecká kariéra začala v Botanické zahradě SAV v Košicích. Po reorganizaci tohoto pracoviště se dostává přičiněním prof. I. Málka a prof. S. Práta s podstatnou částí svého týmu do Mikrobiologického ústavu ČSAV s úkolem vybudovat pracoviště v Třeboni, zaměřené na výzkum a využití autotrofních mikroorganismů. A tak se s obrovským osobním nasazením Ivana Šetlíka zrodilo nejprve v prostorách na třeboňské Dukelské ulici a pak v Opatovickém mlýně vědecké pracoviště světového věhlasu.

Ivan Šetlík byl vědec tělem i duší. Celý jeho život se vyznačoval potřebou klást sobě i druhým nové a nové otázky, pochybovat o správnosti svých výsledků a z nich učiněných závěrů, jakož i znovu ověřovat nové hypotézy. V průběhu let se věnoval intenzivně nejméně třem velkým tématickým oblastem. Již v Košicích a potom v Třeboni všechno začalo zakázkou na praktické využití řas jako perspektivních zdrojů bílkovin, vitaminů a farmaceutických přípravků. To vedlo k řešení náročných technologických otázek, jež vyústilo v originální konstrukci kultivačních plošin s proudící tenkou vrstvou řasové kultury exponované slunečnímu záření. Zařízení se plně osvědčilo a stalo se předlohou pro podobné kultivační systémy v zahraničí. Ivan Šetlík byl zván jako expert na tuto problematiku do řady zemí, např. do Izraele, Kuvajtu nebo na Kanárské
ostrovy. Dalším velkým tématem Ivana Šetlíka se stal buněčný cyklus řas. I tato problematika dosáhla v Třeboni, také díky jeho četným žákům, světového ohlasu. I zde se projevila Ivanova neobvyklá preciznost a promýšlení problematiky do všech detailů. Studium životních cyklů řas, detekce kauzálních vztahů mezi jednotlivými fázemi s charakteristikou všech metabolických procesů vedlo nejen k vypracování specifických a unikátních metodik, ale znamenalo především přínos ve formě poznání nových zákonitostí a vztahů v ontogenezi řasové buňky a její diferenciace. Výsledky tohoto studia měly nejen praktický dopad pro technologii hromadné kultivace, ale přinesly i nové poznatky pro příbuzné obory, ekologii, taxonomii a biochemii eukaryotických řas.

A konečně třetím velkým tématem Ivanova badatelského života byla fotosyntéza, její
fyzikální, chemické, biologické, ekologické a energetické předpoklady. Právě díky Ivanu Šetlíkovi se stala naše malá badatelská komunita světově uznávaným centrem v oboru výzkumu a využití fotosyntézy. Takřka každý, kdo se v Československu, resp. ČR, zapojil do výzkumu fotosyntézy a produktivity rostlin, vděčí za podněty ke své práci Ivanu Šetlíkovi.

Příznačné pro Ivana Šetlíka bylo, že se málo staral o tituly a jiné společenské požitky. Pro
něho osobně to bylo téma velmi okrajové, nikoliv však u jeho žáků; u nich naopak dbalo řádný kvalifikační postup. Jakkoliv se Ivan vyhnul habilitačním a jmenovacím řízením, pro všechny, kdo měli tu čest mu být nablízku, byl a zůstane učitelem a profesorem z nejváženějších. Ivan Šetlík výrazně formoval, již od dob své aspirantury na UK, početnou množinu svých žáků, byl laskavým, ale velmi náročným učitelem a šéfem. Dělat úspěšně vědu u Dr. Šetlíka znamenalo oddat se vědě zcela, upsat se řeholi vědy, ale také nechat se unášet její nekonečnou krásou. Přes všechny organizační starosti nikdy nezapomínal přemýšlet o nových pokusech, v poslední době zejména takových, jež by dokázaly posunout naše znalosti o transportu elektronů při fotosyntéze o další kus dopředu. Jak to udělat, aby mohl oku unikající děje zastavit a zachytit v čase? A tak se mu docela nedávno podařilo uskutečnit svůj dávný sen, totiž sestrojit se svými studenty a spolupracovníky takzvaný kinetický mikroskop umožňující dosud nevídaná mikroskopická pozorování v reálném čase. Ivan Šetlík, jenž již v době své aspirantury založil a vedl neoficiální vědecký kroužek pro studenty fyziologie rostlin, se mohl naplno vrátit k pedagogické činnosti až po r. 1989. Byl jedním ze zakládajících členů Biologické (později Přírodovědecké) fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od jejího založení tam přednášel fyziologii rostlin a bioenergetiku, vedl vstupní seminář pro studenty prvního ročníku. Byl též u zrodu Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity v Nových Hradech a Akademického a univerzitního centra na tamním zámku. Byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR, nositelem státní ceny a prezident republiky jej ocenil vyznamenáním za zásluhy ve vědě a výzkumu. Ivan Šetlík byl charismatická a po všech stránkách mimořádná osobnost. Pozoruhodný a při jeho pracovním vytížení obdivuhodný byl jeho obecně kulturní přehled o historii, literatuře, hudbě, ale i o politickém dění v tomto státě a ve světě. Široké vědecké obci bude nesmírně chybět, ale jeho dílo a životní poselství bude nás i příští generace nadále provázet. Zaslouží si naše díky za vše, co vykonal pro nás všechny, pro naši vědu, Akademii věd a její Mikrobiologický ústav a další pracoviště, i pro Jihočeskou univerzitu s její Přírodovědeckou fakultou. Ivane, nikdy na Tebe nezapomeneme!


Libor Grubhoffer, Jiří Komárek, Jan Květ

Zpět na seznam článků

Novinky

30.03.20

David Storch: Dívčí tajemství a globální pandemie

Všichni to známe. Dívky mají vážné tajemství, které nikdy nikomu neprozradí. Tedy snad jen své nejlepší kamarádce, to je ale v pořádku, poněvadž ta je naprosto spolehlivá a nikomu to neprozradí. Leda tedy snad své další nejlepší kamarádce, ale ta je taky zcela spolehlivá…

Způsob, kterým se mezi lidmi šíří tajemství, má epidemiologickou paralelu a lze na něm ilustrovat jeden z aspektů současné pandemie COVID-19.
Celý příspěvek (PDF, 83 kB)

30.03.20

Libor Grubhoffer: (Korona)virus je virus, je virus, je virus...

Vypůjčil jsem si odpověď francouzského mikrobiologa André Lwoffa na otázku, co je to virus. André Lwoff (1902-1994), nositel Nobelovy ceny za objev lyzogenie bakteriálních virů, svojí odpovědí chtěl vyjádřit, že spekulace o viru coby živém organismu nemají žádný smysl.

Celý příspěvek (PDF, 100 kB)

27.03.20

Úmrtí člena Učené společnosti prof. Robina Thomase

Dne 26. 3. 2020 zemřel po delší nemoci ve věku 57 let zahraniční člen Učené společnosti prof. Robin Thomas, jenž patřil na mezinárodní scéně k nejznámějším a nejuznávanějším českým matematikům. Světové uznání získal zejména svými pracemi z kombinatoriky - z ní pak zvláště řešeními významných otázek strukturální teorie grafů - ale též zásadními pracemi z geometrie a topologie; k oborům jeho aktivního zájmu je třeba jmenovat též práce z algebry a teoretické informatiky.